Vladimír Ožanatel. 731 158 349

Jinan dvoulaločný - Ginkgo biloba

Tento velmi pozoruhodný strom se dožívá až 2000 let. U nás dorůstá výšky 20 – 25 metrů. Je krásný kuželovitý, světlejší, s opadavými listy. V zimě poněkud připomíná hrušeň. Na větvích má silné zkrácené větvičky se svazečky vějířovitých, většinou dvoulaločných, listů, které se na podzim barví žlutě a opadávají. Dobře zakotvuje. Jinan dvoulaločný je otužilý ve středních polohách, jej však vysazujeme na chráněná a teplejší stanoviště. Vyžaduje lehčí, propustné, hluboké půdy a obstojně snáší sucho. Sadovnicky je cenný, všestranně použitelný. Ginkgo biloba je nejpůsobivější před tmavými jehličnany.

Pořiďte si u mě tento unikátní strom a vypěstujte si chloubu své zahrady. Podívejte se na nabídku sazenic.

Proč si vybrat ginkgo?

Historie, pěstování a uplatnění

Ginkgo biloba patří k nejstaršímu žijícímu rostlinnému rodu, běžnému v druhohorách. Největšího rozšíření dosáhl v období jurském. Stromy, které se dochovaly dodnes, tvoří jen nepatrné relikty. Můžeme říci, že jinany byly současníky obrovitých druhohorních ještěrů – brontosaurů, dinosaurů a dalších, dnes již dávno vyhynulých druhů.

Systematicky řadíme jinan dvoulaločný mezi nahosemenné jehličnaté, ač čepel jeho listu připomíná spíše listnáče. Jde o jakýsi vývojový mezičlánek mezi staršími jehličnany a mladšími listnáči. Asimilačními orgány jinanu jsou kuželovité listy s vidličnatě sbíhatelnou nervaturou, jako by jehlice byly srostlé v celistvou trojúhelníkovou až dvoulaločnou plochu.

Je to dřevina dvoudomá. Má-li vzniknout plod, je třeba, aby byl přenesen pyl ze samčího stromu na strom s květy výhradně samičími. Samčí květy jsou uspořádány v kláscích, samičí jsou jednotlivě každý na dlouhé stopce, na jejímž kyjovitě rozšířeném konci sedí dvě nahá vajíčka. Jedno z vajíček později zakrní. Plod zráním žloutne a jeho dužnatý obal nepříjemně chutná i páchne, zato pecka uvnitř obsahuje sladké a chutné jádro, které uzrává v září až říjnu.

Jako ovocný strom se jinan dvoulaločný pěstoval od nepamětna v Číně a Japonsku. Vyznavači různých náboženských sekt ho vysazovali v okolí chrámů a svatyň jako strom posvátný. Do Evropy se první zpráva o jinanu dostala až v 17. století. S jeho pěstováním se však začalo teprve kolem roku 1730 a dnes patří k oblíbeným parkovým stromům, jež snáší i zakouřené ovzduší.

Listy působí léčivě zvláště na periferní krevní oběh (prokrvení nejjemnějších cév studených nohou a rukou, také na prokrvení mozku – proti skleróze).

Vladimír Ožana